Barbarovo dědictví
6. 4. 2007
Smrt tohoto dostihového šampióna by měla vyvolat širší otázky. Možná to budou ony, které se stanou Barbarovým největším dědictvím. Jsou to otázky, kterými by se mělo zabývat dostihové odvětví. Neil Clarkson, tak jako v jiném článku Miller, se po smrti Barbara zabývá otázkami, kam dostihy a plnokrevný chov míří. Pohádkový konec nebyl Barbarovi dopřán, navzdory bojovnému duchu, který během takřka devíti měsíců rehabilitace a spousty komplikací tento kůň prokazoval. Na konci to byl akutní zánět škáry, nikoli katastrofické zlomeniny zadní nohy, kompletně zahojené, který jej porazil. Laminitis, život ohrožující zánět kopytní škáry, je achillova pata všech koní, asi tak jako je onemocnění srdce u lidí. Chirurg Dean Richardson řekl, že Barbarovi prostě došly zdravé nohy, na kterých by mohl stát. Barbaro zanechal několik odkazů. Barbaro Foundation, založena na jeho památku, je jedna z nich, a znalosti, získané během intenzivní péče dosud neviděné, jsou další. V kterýkoli jiný den by roztříštěné kosti, které zhatily Barbarovy šance v Preakness Stakes, zhatily život kteréhokoli jiného koně a to během několika minut. Čtyřletý Barbaro, bohužel, zakopl na poslední překážce svého života, ale není pochyb, že z jeho případu vzešlo mnoho poučení. Tento kůň si zaslouží každé slovo obdivu, a byly jich v hodinách následujících po jeho smrti miliony. S důstojností akceptoval devět měsíců lékařské péče, a jak se vyjádřil jeho chirurg, MVDr. Richardson, z velké části tohoto období byl Barbaro spokojený. Smrt tohoto skutečného dostihového šampióna by však měla vyvolat širší otázky. Možná to budou ony, které se stanou Barbarovým největším dědictvím. Jsou to otázky, kterými by se mělo zabývat dostihové odvětví. Lidé nechodí na dostihy proto, aby prolévali slzy při pohledu na šampióna končícího s roztříštěnými kostmi, tak jako se to stalo loni v květnu. Procento zranění mezi dostihovými plnokrevníky je nepřijatelně vysoké - dokonce i samotní lidé v tomto odvětví to přiznávají. Otázka tedy zní - co se s tím dělá? Množství katastrofických zranění mezi plnokrevníky na dostihové trávě se musí drasticky snížit. Barbarovo zranění byla zlomenina způsobená kroutivou silou, točivým momentem - kůň pravděpodobně zle došlápl a na noze se protočil. Podklad nohu podržel, což způsobilo roztříštění kůstek. Zdá se, že není pochyb, že k tomuto zranění by vůbec nebylo došlo na umělém dostihovém povrchu. V Kalifornii ke konci roku 2008 by všechny dráhy měly mít umělý povrch. Např. Hollywood Part, první kalifornská dráha, která měla tento umělý povrch instalovaný, už těží z dobra, které s sebou přinesl - zmenšil se počet zranění, a zvrátil se dokonce i dlouhodobý trend v úmrtnosti koní. Další dráhy po celých Spojených státech zaznamenávají podobný vývoj. Umělé povrchy jsou popisovány jako soudržné a vůči koním pohostinné. Ale obavy tohoto odvětví zde nekončí. Jsou tu další dvě znepokojující témata. Kariéry dostihových koní se zkracují. Lze z toho vinit dostihové dráhy? A nebo je to proto, jak někteří podotýkají, že se chov anglických plnokrevníků už dlouho nesoustřeďuje na jejich odolnost? Vůdčí osobnosti tohoto odvětví už přiznaly, že kvalita a konstituce anglického plnokrevníka se ve Spojených státech v posledních dekádách změnila. Statistiky odhalují, že v 50. letech bylo do chovu zařazeno 20% plnokrevných klisen. V USA se v současné době toto číslo blíží 60%. Někteří chovatelé dnes věří, že chovatelská rozhodnutí jdou na úkor odolnosti koní. "Dnes jde spíše o soutěž krásy," vyjádřil se jeden z nich. Chovatelé podle jeho názoru produkují méně tvrdé a zdravé koně. Ostatní chovatelé však argumentují, že jednoduše dodávají, co si kupující přejí. Ať už jsou důvody jakékoli, kterákoli ztráta na základě zranění není odrazující pouze pro majitele dostihových koní, ale je škodlivá i pro samotné odvětví. Co se tedy stane Barbarovým odkazem? To se dozvíme pouze s časem.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář